Jdi na obsah Jdi na menu
 

TOPlist

The Whispered World

Aneb Jak šel depresivní klaun zničit svět

22.4.2011 Autor recenze-Midnight Knight

Nic není takové,jak se to jeví na první pohled,což sice není nic nového pod sluncem,nicméně neuškodí si to jednou za čas připomenout  v praxi.U mě toto ověření funkčnosti vesmírných pravidel vypadalo tak,že jsem si v jeden den nainstaloval dvě nové hry-The Next Big Thing od Pendulo Studios(mimo jiné poměrně úspěšná trilogie Runaway),a The Whispered World od Daedalic Entertainment(sice povědomá firma,ale kdybyste mě hodinu mlátili po hlavě,nevzpomenu si,co jsem od nich hrál-pokud tady tahle poznámka zůstane,znamená to,že jsem si nenašel čas to zjistit) V takových případech,kterých je bohužel čím dál tím méně,je můj postup následující-po nainstalování obou nových her spustím zkusmo jednu,shlédnu intro,projdu se po první obrazovce,hru ukončím a to samé provedu s hrou druhou.Poté se dlouze zamyslím,někdy i hlavou,a protože se mám rád,jako první si nakonec pustím naostro tu hru,která se mi na první pohled víc líbila.No,a protože vedle výpravně pojaté hry od Pendulia vypadal „Šepotavý svět“ jako chudý příbuzný z Albánie,kterého navíc před týdnem navštívilo  zemětřesení,je celkem logické,že jsem The Whispered World odložil na později.Jak ale název recenze napovídá,asi tak po čtvrt hodině hraní jsem The Next Big Thing ukončil a vrhnul se na The Whispered World,z čehož plyne jak zjištění,že „později“ bývá někdy pojem silně relativní,tak nápověda pro zvědavce,že The Next Big Thing mě nějak extra nenadchnula.(více na toto téma v příslušné recenzi,až jí sepíšu) A naopak The Whispered World jsem si užil na sto a dvacet procent.Tolik asi tak na úvod,aby se pravidelný čtenář ujistil,že Midnajt neustále trpí potřebou všechno řádně obkecat,než se do toho doopravdy pustí.(sice to neplatí u sexu,jenže tady narážíme na paradox nekonečné smyčky,čím víc to budu tvrdit,tím více si budu odporovat,takže toho nechám,ať si každý myslí,co chce,a já v takto nabytém volném čase budu „gonna ride a Blue train“,jak mi ve sluchátkách radí Johny Cash)

Jak jsem už naznačil,The Whispered World není po grafické stránce žádná bomba,vlastně,když tak nad tím uvažuji,jeho svět vypadá,jako by do každé barvy byl přimíchán kus šedivé,něco podobného by se dalo říct i o hlavním hrdinovi celé hry.Tedy,hrdinovi-opět ta zpropadená relativita,hlavní postava je pojatá tak kontroverzním způsobem,že jí po pěti minutách hraní buď začnete nenávidět a zhnuseně vyhodíte hru z okna(nebo do správnou barvou označeného kontejneru),nebo si tuto podivnou postavičku po oněch pěti minutách rozpačitého hraní zamilujete a od hry se neodtrhnete,dokud nenaskočí závěrečné titulky,což byl právě můj případ(tedy ten druhý,abychom si rozuměli) Jak ale častokráte upozorňuji,každý člověk je jiný,co se líbí jednomu,druhý nesnáší,u The Whispered World tohle pravidlo platí dvojnásobně,takže následující řádky čtěte opravdu pozorně,abyste pak nenadávali,že jste si díky mé osobě pořídili něco,co se vám ani trochu nelíbí.

Co se týče oné kontroverzní postavy hlavního hrdiny,nechám vás ještě chvíli tápat a věnuji se celkovému pojetí hry.The Whispered World je klasická kreslená adventura s klasickým ovládáním,přičemž „klasický“ je míněno jako ekvivalent poloviny až konce devadesátých let,kdy kreslené postavičky opravdu vypadaly jen jako  kreslené,nesnažily se(marně) tvářit vyrenderovaně zarenderovaně a přerenderovaně živě,a místo „intuitivního ovládání“ měl hráč možnost dělat si s každým předmětem,co chtěl,povídat si třeba s kameny nebo zkoušet,co to udělá,když pohladíte po hlavě silně neurotického ohnivého draka-prostě každý dle svého gusta.Ne,nebojte se,Midnajt se nechystá vzpomínat na staré dobré časy(to si nechám na jindy),jen chci,abyste si dokázali udělat co nejpřesnější obraz toho,co vás u The Whispered World čeká.Pravou myší si otevřete inventář,levou myší po najetí na předmět máte vždy několik možností,co s předmětem nebo postavou udělat,prohlédnout,sebrat nebo promluvit-coby úlitba bohům slouží Spacebar k zobrazení všech předmětů na obrazovce,výjimečně jsem tuto možnost uvítal,protože pokud máte třeba na podlaze deset zapálených svíček a mezi nimi leží ve škvíře pěticent,poněkud těžko se hledá,poněkud hodně těžko,občas i s tím stisknutým mezerníkem.Kromě faktu,že postava,kterou ovládáte,se nedá ani myší,ani nadáváním přinutit k rychlému pohybu,je asi na celé hře největší vadou na kráse občasná totální nepřehlednost.Už jsem zmínil,že barevně je Whispered World tak trochu nevýrazný-no,přesnější by asi bylo konstatování,že barvy jsou vyblité z podoby-takže dost často budete pátrat,kde vůbec je postava,kterou ovládáte,prostě vám bude splývat s pozadím,sice perfektní krytí,pokud budete terorista placený Talibanem,ale při hraní to jaksi není to pravé ořechové.Hotové peklo pak nastane u situací,kdy máte ve skále deset,dvacet otvorů,postava do jednoho vleze,z druhého vyleze a vy musíte minutu hledat,z které vlastně díry vylezla,a potom se správně  strefit,abyste postavu nasměrovali do díry třetí.Pokud vám výše zmíněné věci vadí a to tak,že hodně,na Whispered World zapomeňte,byla by to pro vás jen ztráta času-a peněz.Jestli se ale přes tyto drobné nedostatky dokážete s nadhledem přenést,můžu vám zaručit hodiny skvělé zábavy,místo super grafiky a žádného příběhu vsadili tvůrci prakticky všechno na příběh,a ten opravdu stojí za to.Čímž se dostáváme,konečně,i k dlouho odkládané postavě našeho „hrdiny“,fanfáry prosím,již přichází na scénu.(a s ním zkouška odvahy pro ty,které předchozí řádky neodradily,jak se s ním dokážou psychicky vyrovnat)

Sadwick je mladý šašek,který se svým bratrem a silně *sklerotickým dědečkem cestuje maringotkou od města k městu.Na tom by nebylo nic neobvyklého natož  světoborného,takových už tady bylo,jenže…jenže náš Sadwick se od svých kolegů s rolničkami liší,a to hodně.Místo toho,aby Sadwick vesele poskakoval a rozdával kolem sebe radost,jak by,předpokládám,měl mít šašek v popisu práce,trpí **depresemi,v noci ho budí noční můry o konci světa,pokud měl někdy kapku sebevědomí,tak jí dokázal při svém smutném bloumání světem dávno ztratit,a svou práci z hloubi duše nenávidí.Pokud ještě pořád nejste v obraze,tak pokud by se pořádal konkurz na šaška a Sadwick byl jediný kandidát v okruhu dvaceti světelných let,majitel cirkusu by raději prodal maringotku a věnoval se farmaření,než aby ho zaměstnal.Takže asi tak.Marně jsem uvažoval,jestli je Sadwick i mentálně zaostalý,nebo jen pro samé uvažování,co všechno udělal špatně,co kdy ještě špatně udělá a kterou strašlivou smrtí ze svého seznamu brzy umře,nedokáže myslet na normální věci,každopádně, když jsem si přečetl jeho bratrem sepsaný seznam věcí,které má přes den udělat,a na druhém místě našel položku“5.30-Podívat se na východ slunce“,padla na mě z toho chvilková deprese.A teď se prosím,a to zcela vážně,zamyslete nad tím,jestli dokážete v přítomnosti někoho takového strávit ne pět minut,ale celou hru-s tím,že cokoliv uděláte,Sadwick to vždy patřičně znuděně a poraženecky okomentuje-„Já to zvednu,ono mě to stejně zase spadne“,“Zkusím to sebrat,ale asi na to nebudu mít dost síly“,malá ukázka toho,co na vás čeká.Abych byl upřímný,po oněch přibližně pěti minutách hraní jsem byl na prášky,kdyby stál Sadwick vedle mě,tak ho umlátím kamenem,ať jemu i sobě zkrátím utrpení(na jeho seznamu možných způsobů úmrtí bude kámen určitě v první desítce) a chystal jsem se celý „Šeptavý svět“ zabalit coby nehratelný a zdraví nebezpečný.Naštěstí se ke slovu přihlásilo mé racionálnější druhé já a rezolutně si vynutilo asi desetiminutovou přednášku.Něco ve stylu“Mide,ty jsi vlastně naprosto sobecký a netolerantní hovado,víš o tom? Když ty máš depku,a nefandi si,že je to jednou měsíčně,spíš naopak,když jsi pár dní za měsíc normální,je to rekord,tak jsou všichni kolem tebe nucený poslouchat tvoje pindy,jak tě nic nebaví,na nic nemáš náladu-a všichni to s tebou vydržej.No,teda větší část,někomu přece jen čas od času dojde trpělivost.Takže to je podle tebe v pořádku-ale jak máš být ty chvíli v přítomnosti někoho,kdo je vlastně tvým věrným obrazem v zrcadle,tak už ti leze po chvilce na nervy a chceš ho v tom nechat samotnýho?Fuj,styď se“ Samozřejmě,že jsem se nezastyděl,to bych svému druhému  já udělal moc velkou radost,ale uznal jsem,že něco pravdy na tom,co vykládalo,přece jen bude.Je to prostě realistické,ze života.Proč by se měl někdo přetvařovat a hrát si na veselého,když takový není?Dělat ze sebe něco,čím nejsem,a to jen kvůli tomu,aby se hráč cítil dobře,to je přece,vážení a milí,s prominutím blbost..a stejně by mu to pořádně nešlo,tak co.Touhle menší odbočkou jsem vám chtěl ukázat,jak složitě jsem se vyrovnával s depresivním Sadvickem já sám,no,ale protože nepředpokládám,že by se našlo dost mě podobných,kteří k takovým problémům přistupují netradičně sofistikovaným způsobem,je vám moje zkušenost na dvě věci.Schválně,můžete hádat,na jaké.Ale zpět k příběhu,od kterého jsem nucen neustále odbočovat.

Jednoho krásného dne-i když předpokládám,že pro Sadwicka to byl jen další z nepříjemných dnů,v kterém očekává,jestli ho sežere tygr šavlozubý nebo zemře pádem ze střechy-se nás hrdina vydá na procházku do okolních lesů,potká orákulum,které mu v jedné ze svých nepříčetných chvil vyjeví jeho osud-je předurčen k tomu,aby zničil stávající svět.Sadwick se projeví jako naprosto nekompetentní osoba pro takový úkol(nechápu,proč se s takovou věcí vyšší instance neobrátí třeba na mě,to by jen frčelo-Prásk,jeden pryč,8 milionů,999 tisíc 548 ještě přede mnou,nesmím zapomenou dokoupit náboje..víte co,radši moje připomínky nečtěte nebo o mě budete mít naprosto zkreslené představy),takže když se Sadwicka orákulum posléze zeptá,co mu vlastně vyvěštilo-což je logické,během tranzu si toho moc nezapamatuje-bojí se Sadwick říct pravdu a nakonec ze sebe vyklopí,že je předurčen k tomu,aby svět zachránil.Otočka na patě o sto osmdesát stupňů,to je tedy  výkon,prostě,jak říkám,takovým lidem by se zkáza světa do rukou dávat neměla. Nicméně,Sadwick jest nakopnut ze své apatie patřičným směrem,opustí rodnou maringotku a vydá se do světa za poněkud neurčitým cílem-tím,že zalhal orákulu,došlo u něj k jakémusi myšlenkovému zkratu,takže jednu chvíli je přesvědčen o tom,že jde svět zničit,minutu nato zas pro změnu,že má svět zachránit.Paráda,můžeme s klidem říct,že osud světa je v opravdu dobrých rukou.Z  hráčovy pozice  je sympatické zjištění,že na své neradostné pouti není Sadwick sám,doprovází ho domácí mazlíček Spot(neplést s Mr.Spock),něco jako přerostlá housenka se zabudovanou multifunkční umělou inteligencí,takže pokud třeba Spota jednou zapálíte,získá natrvalo schopnost posloužit vám jako zapalovač,když ho budete potřebovat(což pan Spock nedokáže),nebo,pokud ho spláchnete do WC,může  v budoucnu sloužit coby přírodní deodorant(což by sice pan Spock asi zvládnul taky,ale hrdost by mu to nedovolila) Čímž se samozřejmě utěšeně rozrůstá škála možností,jak nějaký problém vyřešit-jak hrou postupujete,získá Spot takových vlastností celkem pět,a největší zábava pak je,když v některých nedostupných oblastech ovládáte samotného Spota(na rozdíl od pana Spocka,s kterým by zábava nebyla,ani kdyby si strčil hlavu do kýblu s vodou) Za největší plus celé hry považuji osobně dialogy.Zaprvé,hra je tak upovídaná,že pokud budete poctivě sledovat všechny větve debat a nebudete to,co kdo říká,odklikávat,strávíte jen na první obrazovce půl hodiny povídáním,plus minus autobus.Za druhé,což úzce souvisí s bodem jedna,během dlouhých hovorů se dozvíte plno zajímavých a důležitých informací,bez kterých,pokud budete dialogy skipovat,nebudete dost často vědět co,proč a jak udělat-takže řešení některých puzzle budete muset díky své předchozí  netrpělivosti řešit metodou pokus/omyl. A za třetí,což mě nejvíc potěšilo,hodně situací musíte řešit správně volenými otázkami.takže žádné všechno odklikat,odpovědět,co chcete,ono se to stejně nakonec nějak vyvrbí,jak je bohužel zvykem u většiny současných adventur. I když se dá říct,že Whispered World není zrovna přelidněný,pokud už na někoho narazíte,můžete se spolehnout,že to bude postava,na kterou jen tak nezapomenete,každá má své unikátní charisma-ať už je to *sklerotický dědeček,nebo třeba dělník Bando,který svým prochlastaným vyřvaným basem přivádí k šílenství svého šéfa.Navíc je zajímavé sledovat,jak Sadwick během své cesty sice pomalu,leč nezadržitelně dozrává,takže i když od něj nikdy nemůžete očekávat zázraky,člověka potěší,když po nějaké době hraní dokáže seřvat mnicha,ať si svoje nic neříkající věci nechá pro sebe a kouká mu urychleně vyklopit to,co opravdu Sadwick potřebuje(jak na to tak koukám,nakonec mi ten kluk přece jen přirostl k srdci )

Takže všichni milovníci dobrých adventur,kteří se nenechali odradit řečmi o grafice a pixelhuntingu,se mohou těšit na zajímavé a dosti netradiční putování depresivního klauna Sadwicka,na jehož konci čeká co?...zničení světa,jeho záchrana,nebo se nakonec Sadwick rozhodne poslechnout rady,které dostává prakticky od každého,s kým se potká-totiž aby skočil do nejbližší propasti a ušetřil všechny své přítomnosti? Cosi se snaží naznačit už jen fakt,že po poměrně krátké době se Sadwickovi podaří sprovodit ze světa jeden celý ostrov i s vesnicí a přilehlou továrnou na perly.Svou roli může hrát i poněkud trapná událost,kdy krátce po získání Whispering Stone, pomocí kterého má být svět zachráněn/zničen,jest tento vzácný kámen nedopatřením sežrán nenasytným Spotem,takže celou dobu Sadwick sice kámen vlastní,ale pouze jen tak trochu.Na rozuzlení tohoto velkého mystéria si už budete muset přijít sami.

*Věčná škoda,že sklerotickému dědečkovi-a jeho kalhotám,které procestovaly celý svět a údajně i způsobily válku,není ve hře věnován větší prostor,troufám si říci,že po bližším seznámení s dědečkovým životem bychom věděli mnohem více o tom,jak funguje celý Vesmír.Nicméně kalhoty samotné nás budou provázet prakticky celou hru,i když je opustíme,vždy se zhmotní někde v naší blízkosti,potvrzujíce tak platnost Maxwellova démona i teorie červích děr,navíce při zhmotnění dochází k podivuhodným a trapným situacím,o kterých se současní majitelé kalhot zdráhají cokoli říci.

**Pokud jde o depresivní postavy,jasnou jedničkou pro mne v tomto směru vždy byl  a nadále bude depresivní robot Marvin ze Stopařova průvodce po Galaxii.I když mu Sadwick nesahá ani do poloviny kotníků,věřím,že kdyby se tihle dva setkali u Kolína,během minuty by přišli na perfektní řešení,jak zničit celý Vesmír bez rizika,že  by někdy v příštích eonech nekonečna odhodil Big Bang svůj strach a vylezl z úkrytu, do kterého se před nimi schoval. M_K 

Obal na cd/dvd

Screenshot

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Recka

(Michal, 14. 8. 2015 15:23)

Dost dobrá a vtipná recenze,na skvělou adventuru!Tak jsem se dlouho u článku nepobavil,díky.