The Next Big Thing
aneb Potvrzení teorie že na velikosti nezáleží
27.8.2011 Autor recenze-Midnight Knight
Zvolejte Hellelujah,Allah Akbar nebo třeba Se svatým Murphy až navěky(záleží na vás,vašem světonázoru nebo momentální nepříčetnosti),konečně jsem sebral odvahu napsat něco o The Next Big Thing od Pendulo Studios.*Poprvé jsem nedohranou hru odložil v dubnu,podruhé v květnu,v červnu,na oslavu,že jsem si pořídil nový comp,jsem jí konečně dohrál až do konce a pak už jsem jen čekal na chvíli,kdy budu natolik hýřit optimismem,aby mi z něj po dopsání recenze ještě kousek zůstal,kterážto chvíle nastala dnes,díky muži jménem Rodriguez a jeho skvělému filmu Planet Terror,který jsem právě dokoukal*A abych vás moc dlouho nenapínal,cože se Midnajtovi na The Next Big Thing znelíbilo,vynechám obvyklé kecy o ničem,a vrhnu se přímo do středu dění.Nepříjemných věcí se nejraději zbavuji co nejdřív,takže si řekněme něco o příběhu:V Hollywoodu se při natáčení horrorů nepoužívají žádné triky,ve filmech hrají opravdová monstra z masa a kostí-tedy ne všechna,některá určitě budou ze zeleného slizu na bázi křemíku nebo něčeho podobného.Na každoroční udílení cen přijíždí i dvojice novinářů,tak trochu hodně střelená Liz Allaire a Dan Murray,kterého pro změněnu nezajímá nic kromě boxu.(plus chlastu a ženských,abych k němu nebyl nespravedlivý) Po příjezdu zahlédne Liz,jak oknem do prostor majitele studia,Williama Fitzrandolpha,leze jedno z monster,jde se podívat,co se děje-a zmizí.Dan se nemůže vrátit k šéfovi bez reportáže,a taky bez Liz(no tak jo,bez Liz by se obešel jak šéf,tak i zbytek světa,jenže bez Liz zase nebude reportáž,to jsou ty problémy jednostranného zaměření),takže je okolnostmi donucen rozjet soukromé pátrání,kam se Liz ztratila a co se to ve studiu MKO vlastně děje.Hrajete na střídačku za Liz a Dana,cestou odhalíte obrovské spiknutí a zase jednou zachráníte Vesmír,konec,tečka.Prostě starý známý otřepaný a klišovitý scénář,který se vlastně dá napasovat na téměř každou hru a který většinou bývá i úspěšný.Většinou.Akorát ta monstra jaksi kazí celkový umělecký dojem a hned vám řeknu,proč.Pro pochopení celého problému je zapotřebí si položit otázku“Proč vlastně tyhle hry hraju?“ a odpovědi vám začnou samy naskakovat.Tedy,měly by,každý myslíme jiným způsobem,takže následující berte jen ve spojitosti s mou osobou.Hnacím motorem,proč si pořizuju a hraju hry,je,kromě zvědavosti “tak jakou krávovinu si vymysleli tentokrát“ potřeba vžít se do jiného světa,než který mne obklopuje každý den,putovat s hlavním hrdinou(v mém případě raději s hlavními hrdinkami) cizím světem,objevovat jeho krásy i záludnosti,a na konci zachránit království nebo aspoň kočku se stromu,abych si na závěr mohl spokojeně říct“Jo,jsi borec,Mide,zase jsi to jednou dokázal“.(Každý psycholog by vám vysvětlil,že je to klasický únik před realitou,ale nevěřte jim,mají ještě zvrácenější myšlení než já-a ještě za to berou peníze) A tady se dostávám do bodu,kdy občas kosa narazí na kámen.Podívejte,nemám nejmenší problém vžít se do role šíleného astronauta kdesi v budoucnosti,potulného mnicha v minulosti,nemám problémy ani s magií,ať již v našem nebo nějakém pohádkovém světě,v tomhle směru jsem téměř bezproblémový člověk.A proč?..protože každý z těch světů buď existuje nebo by existovat mohl(jak vysvětluji v jednom z mnoha svých nepublikovaných děl“Záhady magie“,pod magií se pouze skrývá souhrn jevů,které jsme prozatím nebyli schopni pochopit).Ale řekněte mi jen jediný,stačí naprosto malinký důvod,proč by mě měl nějak zaujmout svět,ať už v našem nebo paralelním vesmíru,v kterém žijí v Hollywoodu monstra?? Můžete mě mlátit po hlavě,nabízet mi odměnu,vyhrožovat,vše marné,do tak ujetého světa se nikdy nedokážu ponořit natolik,abych zapomněl na ten svět okolo,pořád to bude jen divný svět za monitorem,v jehož přítomnosti se po chvíli začnu nudit.Neodpustím si na závěr malou poznámku-pokud chtěli tvůrci dobře zužitkovat svoje téma předsudků většiny proti těm divným,kteří jsou v menšině,kolem kterého se vlastně celý děj točí plus zneužití techniky k prospěchu jednotlivce,místo zbabělého schovávání za nevěrohodná monstra měli do hry vrazit několik černochů,pár chlapů s ručníkem na hlavě a kalašnikovem v ruce,navrch přihodit militantní vyznavače UFO,hra by dostala ten správný říz,a především by byla zajímavá.Reálných monster máme kolem sebe dost už tak,stačí se podívat do parlamentu nebo černé kroniky,bez těch násilně vytvořených se obejdu,fakt,díky,nemám zájem.
Takže to byl první důvod,proč se u mne hra od tak zaběhnuté firmy,jakou Pendulo Studios je,nedočkala oslavných reakcí-svou roli určitě hrála i subjektivita,takže tenhle důvod bych nebral až tak vážně.Jak ale číslovka napovídá,je tady i druhý důvod,důvod dosti podstatný,něco,co bych nazval syndromem úspěšného spisovatele.To máte tak-každý spisovatel je ze začátku neznámý,píše a nikoho to nezajímá,nikdo jeho romány nechce vydávat.Takže třeba i v životě mého oblíbeného Stephena Kinga bylo období,kdy psal a psal,mnoho let bez úspěchu,až konečně nastal průlom,donesl nakladateli pětisetstránkový rukopis,ten ho seškrtal do desetistránkové povídky,King sice zuřil,ale povídka čtenáře zaujala a King se postupem času stal uznávaným spisovatelem,kdy jen pouhé jméno bylo dopředu zárukou dobré kvality.A to by pak člověk musel být svatý,aby toho nevyužil a tak si začne plnit dříve nesplněná přání,vytáhne ze šuplete originál oné průlomové povídky,která původně povídkou být neměla,a s náležitým komentářem na adresu tehdejšího vydavatele nechá otisknout celé pětisetstránkové dílo.Většinou se sice kniha nestane bestsellerem,ale splní očekávání čtenářské obce,v některých případech se ovšem ukáže,že ten vydavatel tehdy před lety věděl,co dělá,když text zredukoval.(Štěstí,že King ještě žije,být po smrti,tak v hrobě rotuje takovou rychlostí,že to Zemi odstrčí na novou oběžnou dráhu-na stranu druhou může být rád za téměř neškodného fanouška,pořád je to lepší než kdybych mu na znamení přízně vystřelil mozek z hlavy,John Lennon by o tom mohl vyprávět,kdyby mohl.Navíc stále doufám,že se jednou ke Kingovi donese,co o něm vykládám,a v některém z dalších pokračování Temné věže mne nechá zemřít obzvláště strašlivou smrtí) No,ale teď zase zpět do reality,co má celé tohle povídání společného s The Next Big Thing..? Vlastně všechno.Bylo nebylo,kdysi v druhé polovině devadesátých let vytvořilo Pendulo Studios hru Hollywood Monster,která velice rychle zapadla kamsi do hlubin zapomnění,těžko říci,jestli právem nebo ne,nikdy se mě jí nepodařilo sehnat,abych mohl posoudit,občas mám pochybnosti,jestli hra vůbec překročila hranice Španělska.A dostáváme se ke zmíněnému syndromu úspěšného spisovatele,myslím,že díky trilogii Runaway není mnoho hráčů,kteří by o Pendulo Studios nikdy neslyšeli,a mám takové podezření,že při práci na posledním dílu Runaway někdo dostal nápad.Runaway slaví úspěchy,dobře se prodává,proč toho nevyužít a neoprášit Hollywood Monsters..? Dáme tomu jiný název,přihodíme moderní grafiku,lid si řekne Aha,nová věc od Pendulo Studios,to bude něco super,a hra se bude prodávat sama.Pro tuto teorii hovoří dva fakty,fakt první,hra byla vypuštěná do světa téměř okamžitě po třetím díle Runaway,fakt druhý,“outfit“ The Next Big Thing je totožný s tím,jak vypadá třetí díl Runaway,udělaný přes kopírák,jen trochu jiné obličeje a odlišné lokace.Jinak jsem měl po nainstalování pocit,že jsem sáhnul po špatném DVD a omylem jsem si znova nainstaloval Runaway.
Hmm,grafická stránka hry.Jak jsem právě napsal,je to jednovaječné dvojče Runaway 3-s tím rozdílem,že to Runaway není.A právě tady,myslím,ztratili v Pendulo jak zbytek soudnosti,který jim ještě zůstal,tak i poslední šanci,jak celou hru nějak zachránit.Pokud máte dvě hry,které po vizuální stránce vypadají naprosto stejně,začnete se o to víc zajímat o příběh obou her,a The Next Big Thing zákonitě skončí jako naprostý propadák,celá grafika pak příběh posouvá kamsi mezi nezáživnost až sterilitu.K tomu všemu připočtěte obtížnost hraní,která se tradičně v duchu Runaway 3 pohybuje někde kolem nuly(s výjimkou jediného místa ve hře,kam nějaký vtipálek propašoval naprosto šílené puzzle,které vyřešíte za předpokladu,že máte pevné nervy a hodně štěstí) a začnete se ptát,kdy Pendulo Studios konečně přijde s onou slibovanou další velkou věcí.Jediné,co trochu celou hru drží nad vodou,jsou klasické pendulovské dialogy,u kterých se člověk při hraní čas od času zasměje,ale sami asi uznáte,že to je dost málo.Profily jednotlivých postav nevyvinuté,ploché,lidé splývají s monstry a naopak,takže jsem během celého hraní nepocítil jak potřebu zachránit Liz nebo zabít Dana či nějaké to monstrum-a to už u mě znamená hodně.
Tak,hladina optimismu mě mezitím spadla na 0,1 promile,takže končím,ať se vám to líbí nebo ne.Nashledanou v lepších časech.M_K
Náhledy fotografií ze složky The Next BIG Thing
