Videonávody , návody , savegame

EDNA & HARVEY: THE BREAKOUT

Motto:

"V jejím šílenství bylo cosi důstojného,což dodávalo celé situaci poněkud bizarní           

   nádech"

*(Z Midnajtovy soukromé internetové korespondence,viz Dodatek)

26.06.2011 Autor recenze-Midnight Knight

Možná to znáte sami-probudíte se,nevíte kdo jste,kde jste ani co tam děláte,pokud to celé doprovází pocit,že jste snědli popelník plný nedopalků,nebo vám hlava tvrdí,že se v ní usadili permoníci a budují tam dálnici,máte sice menší problém s pitím,ale není to nic vážného,silné kafe(nebo deci rumu,podle přísloví „Čím ses pokazil,tím se zase sprav“) vás zase dá dohromady.Horší už je,když se dezorientovaní kouknete kolem sebe,zjistíte,že jste ve vypolstrované(a zamknuté) cele,a navrch k tomu si povídáte se svým plyšákem.Tohle už zavání větším problémem,obzvlášť když vám plyšák odpovídá a vůbec má ke všemu nějaké připomínky,ale pořád není důvod se nějak extra znepokojovat,když si dokážete rozumně zdůvodnit,že je vám v té cele vlastně prima.Pokud ale sedíte ve vypolstrované cele,povídáte si s plyšákem,časem zjistíte,že vašeho otce popravili za zločin,který nespáchal a navrch se dozvíte,že se vám primář zdejší psychiatrické kliniky snaží vymazat pomocí elektrošoků veškeré vzpomínky,pak nemusíte být Einstein abyste si spočítali,že vězíte po krk v p…pořádném Maléru,s velkým M.Seznamte se prosím,tohle je Edna,vedle ní její plyšový přítel Harvey a ten chlap,který divně kouká,je psychiatr Marcel,toho času snažící se zničit vaše ego,to vše v provedení Daedalic Entertainment.

Daedalic je na adventurním poli poměrně nový,přesto si,alespoň u mne,dokázal svými předchozími tituly(A New Beginning,The Whispered World) získat pozornost.*Omlouvám se všem od Daedalic,že jsem při hraní The Whispered World nemohl přijít na to,kam je zařadit,i když jsem měl určité povědomí,že jsem už od nich něco hrál-ačkoli to sice o sobě dost často tvrdím,nejsem dokonalý ani neomylný..:-)* Všechny tři tituly od Daedalic se vyznačují specifickým osobitým stylem,o kterém můžu bez zaváhání říct,že je to moje krevní skupina,bohužel,jak už to bývá,ne každý snese při transfuzi skupinu toho druhého,takže třeba Karel po nějaké době trápení odkázal Whispered World do patřičných mezí,a prakticky stejně dopadla pod jeho rukama i Edna-u Madukase měly obě hry ještě rychlejší průběh,kouknul na screeny a prohlásil,že tohle teda rozhodně hrát nebude.Takže je to opět na chudákovi Midnajtovi,aby nějak prokličkoval všemi úskalími,podělil se s vámi o to,co mě na Edně bavilo a přitom vás varoval,ať nepropadáte klamným iluzím a čtyřikrát si to zvážíte,než si Ednu pořídíte,pokud vůbec.Dlouho jsem přemýšlel,jaké slovo by netradiční styl Daedalic nejlépe popsalo,nakonec mi pomohla procházka po městě,slečna v tričku,které se buď srazilo v pračce nebo patřilo mladší sestře,takže na dotyčné odhalovalo kolem pasu o nějaký ten faldík navíc než by mělo,a slovo bylo na světe-provokativní.Ano,to je přesné,hry od Daedalic provokují,většinou na více frontách najednou.Grafické zpracování je bráno jako nutné zlo,takže se tam prostě něco hodí,aby hráč neřeknul,že je to jen obyčejná textovka,čím horší kvalita,tím líp,aspoň se všechny prostředky můžou vrazit do příběhu-což je sice věc,která mě nevadí,naprosto mi vyhovuje,přesto jsem ale v rámci objektivity označil barvy ve Whispered Worldu jako „vyblité“,u Edny bych tak přísný nebyl a přidal bych „mírně“(více o tom,jak je někdy obtížné se s hrou od Daedalic skamarádit v příslušné recenzi na Whispered World,nechci se opakovat) Samotný příběh pak ale opravdu stojí za to,rozvinuté dialogy,které nestačí jen tak odklikat,nezapomenutelné postavy a všudypřítomné hlášky,to vše u Edny umocněné atmosférou blázince.Ale pozor,pobyt v blázinci neznamená,že budete provádět šílené kombinace předmětů,veškeré vaše počínání je logické-no,tedy v rámci možností,tohle prostředí se už z principu kamarádí s logikou asi jako já se společenskými konvencemi.Jak jsem se zmínil,Edna provokuje na vícero frontách,takže i příběh samotný je,ano,velmi správně,provokativní.Najedná se o „klasickou“ adventuru v tom směru,že byste měli jasně daného hrdinu,padoucha a po záchraně světa happyend ,kráčejíce vstříc zapadajícímu slunci(zatracený Halyvůd a jeho klišé,někdy si budu muset udělat statistiku,v kolika adventurách neodchází hrdina,většinou se svou milou,vstříc zapadajícímu slunci) Naopak,během hraní se budete sami sebe ptát,pokud tedy k tomu máte sklony,nakolik zlí vlastně jsou „ti zlí“ a jestli vůbec existuje způsob,jak poznat,kde je dobro a kde zlo,a až dohrajete-hra má dva různé konce,možná zůstanete jako já dlouho sedět a přemýšlet,jestli jste vybrali správný konec,a jestli by se dalo najít něco,čím by se dala hra šťastně zakončit.Ale už jsem prozradil víc než jest zdrávo,pojďme rychle někam jinam,třeba k ovládání.

Princip hraní je prakticky stejný jako u Whispered World(tady se tvůrci moc nenamáhali s novou inspirací),stejně jako měl Sadwick svou víceúčelovou housenku,která mu pomáhala,Edně slouží hadrový králík Harvey k osvěžení jejích zapomenutých vzpomínek,nebo spíše znalostí.Edna třeba,se svou elektrošoky vygumovanou hlavou, neví,jak otevřít plechovku piva-žádný problém,Harvey přenese Ednu do minulosti,kdy ještě plechovku otvírat uměla a pomocí vnějších podnětů,kdy jí ukazuje předměty kolem sebe,získá nakonec Edna schopnost plechovku otvírat a po návratu do současnosti tuto schopnost může používat.Bohužel tahle králíkova vyučovací možnost zůstala prakticky nevyužitá,za celou hru jí použijete pouze třikrát,což je dost škoda.Během hry sice můžete Harvey použít na jakýkoli předmět čí osobu kolem vás,on jí náležitě okomentuje-tady se tvůrci skutečně vyřádili-ale to je dost málo,králík po většinu času působí dost nezaměstnaně.Po úvodním zjištění Edny,že jí psychiatr úmyslně soustavně maže vzpomínky,rozhodne se celé věci přijít na kloub,jak souvisí poprava jejího otce za vraždu,kterou nespáchal s jejím pobytem v blázinci-a jakou roli v tom celém hraje doktor Marcel.Protože Edna sedí na vypolstrované samotce,první,co musí udělat,je dostat se nějak ze samotky,až se jí to podaří,prolézá celý blázinec,seznamuje se s ostatními pacienty a plánuje útěk na svobodu,protože,jak už bylo mnohokráte zdůrazněno,“the truth is out of here“(některým lidem pouhé zdůraznění stejně nestačí,manželka viděla X Files několikrát a stejně se mě pořád ptá,kde jsem byl a za co jsem utratil všechny peníze) No,hodně štěstí při tom hledání,Edno,budeš ho potřebovat.Příjemně mne překvapily některé puzzle,za prvé nevyskytuje se tady žádné „slide“ a za druhé,jak hra postupuje,puzzle se stávají náročnější,takže nad některýma jsem strávil třeba i půl dne-nutno podotknout,že za to většinou mohla moje blbost,protože jsem něco přehlédnul a soustředil se na něco úplně jiného,a jak se jednou člověk dostane do určitého stereotypu myšlení,dost dlouho mu to trvá,než se z něj zas vymaní.

Co mne na celé Edně asi uchvátilo nejvíc,je ta propracovanost(místy přecházející až do mírné posedlosti),co všechno můžete během hraní provádět bez toho,že by vaše nesmyslné počínání doprovázely stereotypní hlášky typu „tak tohle asi nepůjde“,můžete mluvit na všechny předměty,pokoušet se otevřít dveře hrncem,vždycky budete odměněni nějakou zajímavou hláškou,ať od Edny,nebo Harvey.A i když mne Edna coby žena svým grafickým ztvárněním ze začátku trochu odpuzovala,viz screeny,vše špatné bylo zapomenuto po její debatě se strážným,kdy začne větu milým hlasem:

„Why don’t You take your daddy’s club….”

a pak větu dokončí jekotem

„…AND WHACK IT ACROSS YOUR SKULL?“

Zašklebil jsem se-Yeah,that’s my girl..:-)

M_K

Dodatek

*Nedalo mi to a tuhle větu,která se během jedné noční debaty samovolně zhmotnila na obou stranách,jsem sem musel vrazit-dodnes se přeme,kdo s ní tehdy vlastně přišel,druhá strana tvrdí,že já,já zase,že za ní stojí druhá strana,a Google,ten vychytrale mlčí. Důvod první,noční debaty jsou zajímavé už tím,že připomínají samotný život-na začátku,kolem desáté večer jste plní ideálů,kolem druhé ráno vás napadne,že moc kouříte a měli byste s tím přestat,a na konci,kolem šesté ráno začínáte uvažovat,jestli všechno ukončit oběšením nebo euthanázií a při životě vás udržuje jen pomyšlení,že ta osoba na druhé straně je na tom po psychické stránce mnohem hůř než vy,netřeba asi poznámky,že ta druhá osoba si myslí totéž i vás.A to je právě doba,kdy toho universum má plné zuby a začne samovolně zhmotňovat věty,které nedávají smysl ani při stodesátém pohledu,takže jsem neuváženě prohlásil,že při nejbližší příležitosti větu představím veřejně,možná o tom fenoménu někdo napíše studii.Za druhé,každý velikán světové literatury,Moyzesem počínaje a Kingem konče občas pocítil nutnost poděkovat svému okolí za to,že zvrátilo na jednu stranu jinak vyrovnaný duševní mix beznaděje,radosti ze života,deprese a bezbřehého štěstí,mix,který vám na straně jedné dovolí pohlédnout na démony ve svém nitru,ale na straně druhé vám nezabrání o nich psát.Pokud někdo tuto křehkou inspirativní hranici naruší,bývá pak oheň na střeše,a to občas  doslovně.Starý Moyzes,v té době bez PR znalostí na to šel přímo,nechal zabít každého,kdo ho  vyrušil,v dnešní době by tohle neprošlo ani samotnému Kingovi,a tak svoje výbuchy vzteku maskuje sarkastickým poděkováním vydavateli,přátelům,nebo manželce za její neutuchající lásku a čerstvě upečené koláčky.Jen si to zkuste představit,vaše myšlenky jsou kdesi uvnitř Temné Věže a snaží se vymyslet novou příšeru,která by v ní ještě tak mohla být, a přitom nepůsobila jako Eskymák v Africe.Nakonec,po týdenním uvažování,stvoříte koncepci třínohého ohnivého veterána z Iráku,koncepci,která dokonale zapadne do celého příběhu,nikde nevyčnívá a nepůsobí násilně,když vtom-otevřou se dveře a do reálného světa vás navrátí známý hlas “Miláčku,donesla jsem ti tvé oblíbené koláčky,zrovna jsem je upekla“,třínohý veterán se rozpadne na prach a za ním následuje celá Temná Věž.V tomhle novém světle snad i ten nejzarytější optimista uzná,že všechna ta poděkování za koláčky,trpělivost,lásku nebo vzpruhu v těžkých chvílích,která  najdeme v úvodu knih,nemohl nikdo myslet vážně.Takže,abych nezaostával za ostatními velikány světové literatury,musím se svou troškou poděkování přispět do mlýna i já.Za vznik této recenze,jakož i většiny ostatních bych chtěl poděkovat Anilince,osobě,které si sice vážím až příliš dlouho na to,aby ve skutečném životě mohla být stále považována za dívku.Leč tento zanedbatelný fakt mě nemůže bránit v tom,abych v ní tu mladou,divokou,vášnivou a nespoutanou dívku pořád  neviděl.Díky ti,má krásko a hrdinko většiny mých snů,už jen za ten prostý fakt,že jsi.Děkuji osudu ještě víc za to,že jsi právě taková,jaká jsi,být jen o trochu jiná,nedokázala bys mne ve čtyři ráno jednou rozesmát tak,že nemůžu přestat…a podruhé rozplakat.Děkuji ti za důvěru,s kterou mi svěřuješ svá nejniternější tajemství,úvahy a pochybnosti,i za trpělivost,s kterou nasloucháš ty mě.Kdybys neexistovala,byl bych naprosto jiný člověk,neměl bych tu potřebu stále uvažovat o vesmíru, lidské mysli a o tom,jaké procesy se v těchto dvou neprobádaných oblastech odehrávají.Ještě jednou děkuji,za všechno.BTW Doufám,že mě,až si tohle přečteš,nezabiješ-víš přece,že nedokážu být chvíli vážný.

No a za třetí je nejkratší a nejjednodušší-měl jsem pocit,že tato věta přesně vystihuje hlavní hrdinku hry.

A ještě jedna poznámka-původně jsem tohle celé chtěl dát do úvodu,ale pak jsem dospěl k závěru,že i lidská krutost by měly mít své meze.:-) M_K